Motivace dětí a trenéra ke sportu, emoce z hokeje
Proč vlastně chceme, aby se naše dítě věnovalo sportu? Většina rodičů by řekla, že nepotřebují mít doma vrcholového sportovce, i když v to někteří ve skrytu duše věří. Chtějí, aby dítě bylo zdravé a pohyb se stal přirozenou součástí jeho života. Paradoxně však někteří dělají hodně pro to, aby se tak nestalo.

Vychováváte-li více než jedno dítě, víte, že každé dítě je jiné. Tato rozmanitost je z podstatné části dána tím, že na svět přicházíme s různým „nastavením“ našeho mozku, které způsobuje, že máme různé potřeby. V životě nám budou dávat smysl různé činnosti a pro jejich zvládání jsme taky dostali do vínku vlohy, které budeme rozvíjet snadněji než jiné. Běžný rodič ale toto „základní nastavení“ svého dítěte nezná a sportovní aktivity volí spíše podle svých vlastních zájmů nebo možností, které se v okolí nabízejí. Riskují tím, že děti zvolený sport nebude bavit, v horším případě, že ztratí zájem o sportování jako takové.

TALENT
Proto je dobré na začátku zjistit, vydedukovat, z různých sportovních testů, na jaký sport by vaše dítě mohlo mít talent. Ve věku 4-10 let už byste mohli částečně vědět a vidět. Ne všichni mohou být hokejisté, fotbalisté, tenisté atd. Zhruba od 4 let dítěte už můžeme pozorovat, co mu víceméně jde a nejde. Pokud si jako rodič budete házet s dítětem v 7 letech s míčem a ono opakovaně i po několika dnech tréninku bude neustále odvracet hlavu, zavírat oči, mít natažené ruce a prsty roztažené, tak z něj asi žádný brankář nebo házenkář nebude. Pravděpodobně ani tenista. Sport, kde musí hodně zapojovat ruce, mu očividně nepůjde a dříve nebo později ho přestane bavit. Naopak dítě hezky běhá, nekrčí se při běhu, ramena má krásně dozadu… Tak je vhodné dát ho na atletiku. Skvělý hokejista musí mít jak rychlé a silné nohy, tak šikovné ruce. Proto je v dnešním moderním hokeji potřeba už od brzkého věku rozvíjet všestranné dovednosti. Hry s míčem všeho druhu, obratnost, dynamika, ale taky už i odolnost vůči tlaku, který časem může přijít. Toto jsou jedny ze základních schopností dobrého malého hokejisty.

Má-li vaše dítě všestranný talent, není vyloženě zakřiknuté a nestraní se kolektivu, tak ho dejte na hokej.

Pokud jste ti šťastnější rodiče, které na talent svého dítěte přišlo, tak máte z 50 % vyhráno. Dítě bude automaticky zvolený sport bavit, protože v něm s největší pravděpodobností bude vynikat. Tady máte o motivaci postaráno. Zkazit se ale může vše velice rychle (nástrah je v kolektivním sportu po celou sportovní kariéru hodně).

RODIČE JAKO VZOR
Jako rodiče jsme od malička takovým přirozeným vzorem pro naše dítě. Pokud u nás nevidí sportovní aktivitu, nejsme sami aktivní, ležíme neustále u televize, nebo nás vidí s pivem v ruce, tak s největší pravděpodobností, i když má vaše dítě talent, tak v určitém věku o tom může začít přemýšlet. „Proč já mám makat na tréninku? K čemu mi to je? Když můj tatínek jen leží u TV a sotva se pohne.“ Děti k nám vzhlíží, případně je můžeme motivovat. Pokud nás rodiče uvidí dítě jezdit na kole, hrát tenis nebo cvičit venku, v posilovně a s kamarády, tak bude po nás nejspíš opakovat. Bude nás následovat. Je to jako s kouřením. Kouří rodiče, tak je daleko větší pravděpodobnost, že budou kouřit i jejich děti. Sportují rodiče, tak je zase větší pravděpodobnost, že budou sportovat i jejich děti. Dětem dáváme celý život nějaký impuls. A nejen my rodiče, ale i učitel, trenér, nebo kamarád. V jaké skupině se pohybujeme, do jaké skupiny děti bereme nebo dáváme, tak je tímto do budoucna ovlivňujeme.

PŘEHNANĚ AKTIVNÍ TRENÉR (může děti demotivovat)
Možná jste to zažili v práci… Váš šéf je workoholik a chce jak po sobě, tak po vás nadprůměrné výkony. V první řadě je potřeba svůj pracovní tým motivovat, proč by měli nadprůměrně pracovat, aby to pro ně mělo smysl. Mít přehnaně aktivního šéfa, který chce po vás více a více práce, ale nic z toho nemáte…? Navíc neumí vhodně pochválit… Takto to nebude fungovat.  Motivací v práci jsou peníze, postup v kariéře atd. Ale jak ve sportu? Trenér strašně moc chce, chtěl by po hráčích, aby trénovali pětkrát v týdnu, ale neumí dětem v týmu říct proč. Je potřeba v dětech nejdřív vyvolat nadšení, pocit chtít pětkrát v týdnu trénovat, abych došel do určeného cíle. Tímto motorem mohou být u dětí medaile, diplomy, nebo starší a úspěšné děti v klubu, případně úspěšný mužský hokejový tým, ke kterému by měla mládež vzhlížet. Děti by měly k něčemu vzhlížet, trenér by měl umět vysvětlit a děti přesvědčit, jak se stát skvělým hokejistou, případně v nich vyvolat touhu si více a více hrát a bojovat o nějaké ty medaile a poháry. Tímto v nich vyvolá pocit nadšení a přirozenou touhu více trénovat. Taky musí umět vhodně a ve správný okamžik pochválit. Nejde, aby trenér chtěl jen výsledky a neviděl zlepšení a posuny u svých svěřenců. Každý pokrok a posun zaslouží pochvalu. Na druhou stranu všeho moc škodí a jen chválit, chválit a chválit není dobrý přístup. Vše musí být vyvážené a dítě musí mít z pochvaly radost. Bude-li spravedlivě a vhodně pochvalou oceněno, tak bude dostatečně motivováno pokračovat v rozvoji dál…

UŽÍT SI TO, NEBO VYHRÁT?
Díky „základnímu nastavení“ jsou mezi dětmi rozdíly také v zaměření na „proces“ nebo „výsledek“. Děti preferující proces si užívají samotný průběh sportovních aktivit, akci jako takovou, láká je změna a nové výzvy. Sportování u dětí je však většinou velmi pravidelná a systematická činnosti. Tyto děti pak mohou mít pocit „přeorganizovanosti“ a stěžují si, že nemají čas dělat si jen tak to, co zrovna chtějí. Plánovitost aktivit a pravidelný řád naopak vyhovuje dětem zaměřujícím se na výsledek činnosti. Jejich motivaci však často hatí to, když se výsledky nedostaví.

PROSTŘEDÍ
Motivací, proč hrát hokej, může být i prostředí. I toho jsme si v klubu vědomi, a proto se snažíme zázemí v rámci možností vylepšovat. Děti jsou zvyklé na nějaký komfort z domu… Pokud nebude hokejové prostředí aspoň částečně vyhovovat jejich představám, tak se nebude na zimním stadionu cítit dobře. Hokejová šatna, zimní stadion, chodby, ale i hospoda na zimním stadionu by měla dýchat hokejem a barvami klubu. Dítě musí cítit ze stěn zimního stadionu energii a pokud ji nejen dítě, ale i rodiče ucítí, tak budou chtít přirozeně na tomto místě trávit svůj čas.

Klubové barvy, trofeje, historie, doplňkové hry ve volný čas, ale i čistota a příjemné prostředí, kde si můžeme sednout, je motivací pro všechny, proč jít na zimní stadion. 

KAMARÁDI
Neméně důležitou částí motivace jsou noví i staří kamarádi. Chci jít na hokej, protože tam mám svého kamaráda. Mám tam někoho, na koho se těším a s kým můžu trávit čas a porovnávat se. Určitě i toto je motivací.

„ZA JEDEN PROVAZ“
Hokej je krásná hra, která vytváří nespočet emocí, pokud je vše nastaveno správě, kolektiv trenérů, vedení a rodičů táhnou převážně „za jeden provaz“, tak jsou sportovní, hokejové emoce většinou ty pozitivní, krásné a hokej se stane vaší celoživotní „láskou“.

Ivan Klauda, šéftrenér mládeže

Být fyzicky ve skvělé kondici, mít dostatek energie, nebýt často nemocný a být pozitivní není jen o sportu jako takovém. Správná, zdravá a vyvážená strava jde ruku v ruce se sportem i regenerací, aby vše fungovalo tak, jak má, a výkon byl optimální. První článek v naší nové rubrice pro malé sportovce nemůže být o ničem jiném než o základech zdravého stravování. Potom je už na vás, rodičích, jaké dáte dětem základy a návyky do života. S tělem to funguje stejně jako s autem, a nejen u sportovce. Když budete tankovat špatný benzín, nebo naftu (stravu), nebudete měnit olej, filtry a udržovat auto čisté (regenerace), tak vám auto asi taky dlouho nepojede… Děti jsou teď na začátku a jaké jim nastavíme návyky je jen o nás rodičích.

Základy stravy malého sportovce

Děti, které se aktivně věnují sportu, mají potřebu energie vyšší než ty, které tráví volný čas většinou pasivně. Snížený příjem energie se však pojí s nedostatkem nezbytných živin ve stravě a následné potíže s tím spojené – únava, častá nemocnost nebo úrazy apod. V důsledku nevyvážené stravy tělo strádá a sportovní výkon se snižuje.

Největším problémem je ve složení stravy rozložení jídel, která jsou buď hodně od sebe vzdálená nebo následují brzo po sobě. Do jídelníčku zařadíme zeleninu a ovoce. Před spaním podáváme jídlo bez sacharidů a bez tuků například kuřecí maso nebo vajíčka (vajíčka v malém množství, ať není dítěti ráno špatně).

Co se týče jídla a pití, kterému by se měli mladí sportovci vyhýbat, jsou to především Coca-Cola a Kofola. Nejen, že jim ničí zuby, ale také jim poškozují dáseň a mohou způsobit i záněty. Nejškodlivější jídla jsou především brambůrky (chipsy) a čokoláda. Je rozdíl si dát po tréninku jednu tatranku nebo jedny brambůrky. Průměrné balení brambůrek zanechá v dítěti nepředstavitelné množství tuku, které ze sebe dítě může dostat tak po 4-5 hodinách tvrdého tréninku. Není snad potřeba se bavit o rychlých občerstvení typu KFC, McDonald´s, lze jen dodat, že obezitu nezpůsobí občasná návštěva, ale nadměrná konzumace najednou.

V denním stravování jsou velice důležité snídaně a svačiny. Měly by se jíst dvě 2-3 hodiny před zátěží (trénink), máme na mysli nějaké větší jídlo. Před tréninkem je dobré si dát ovoce, které obsahuje sacharidy, např: banán, jablko, sušené ovoce, pomeranč, špatné nejsou ani přesnídávky. Ihned po zátěži si malí sportovci mohou dát banán, müsli tyčinku a nápoj. Nějaké větší jídlo po tréninku se doporučuje až po 1,5 - 2 hodinách, a to s vysokým podílem sacharidů (rýže, těstoviny, brambory, tmavé pečivo) nejlépe s kuřecím masem nebo kuřecí šunkou (čím je šunka bělejší tím lepší). U dětí si musíme dát pozor na pitný režim, především za vysokých teplot. Při tréninku je pitný režim určován trenéry. Horší je to po tréninku, kdy se často děti ještě vyřádí, jelikož není dostatečně vyvinut pocit žízně a produkují málo potu, musí dodržet dostatečný přísun tekutin.

Bílkoviny u dětí, které rostou a jejich tělo se teprve vyvíjí, je proto správný příjem bílkovin nezbytný. U sportujících dětí navíc dochází k rychlejšímu „opotřebování“ svalů, oproti nesportovcům mají tedy i vyšší potřebu bílkovin. Běžně se doporučuje, aby bílkoviny ve stravě sportovců pokrývaly 15-20 % energetického příjmu. Dostatečný příjem bílkovin zajistíme sportujícím dětem zejména většími porcemi masa a přídavky mléčných výrobků – měkkými sýry (tvaroh, žervé, cottage) a jogurty. Pro rychlejší regeneraci svalové hmoty po sportu se dětem také doporučuje druhá večeře ve formě mléčného výrobku nebo speciálních sportovních nápojů pro děti.

Sacharidy by v jídelníčku sportujících dětí a dospívajících měly tvořit cca 55-60 % energetického příjmu, přičemž převážnou část je třeba pokrýt sacharidy složenými – tedy ovocem a zeleninou, rýží, bramborami a těstovinami, celozrnným pečivem. Mezi méně vhodné zdroje sacharidů naopak patří sladkosti a slazené limonády.

Množství tuků by u sportujících dětí nemělo přesáhnout 30 % denního energetického příjmu. Dvě třetiny energetického příjmu by měly pokrýt tuky rostlinné (rostlinné tuky a oleje, tuky obsažené v ořeších, semínkách), zbývající třetinu pak tuky živočišné (máslo, sádlo, tuky obsažené v mléčných výrobcích, mase, uzeninách a vejcích).

Vitaminy a minerální látky jejich podíl ve stravě se u malých sportovců nemusí nijak zásadně odlišovat od dětí nesportujících. Mezi důležité minerální látky patří například vápník, který je nezbytný pro správný růst a vývoj kostí a zubů. Nedostatek vápníku v dětství a v období puberty výrazně zvyšuje riziko zlomenin a také osteoporózy v pozdějším věku. Nedostatek železa může způsobit špatné okysličení svalových tkání, což bývá příčinou snížení sportovního výkonu. Dále se může vyskytovat u dětí, které ve svém jídelníčku vynechávají některé potraviny, zejména maso.

Pitný režim sportovců je velice důležitý. Při sportu se voda z těla ztrácí v největší míře potem. Výraznější ztráty tekutin kladou větší nárok na práci oběhového systému a termoregulaci, při dlouhodobější dehydrataci se může objevit únava, bolesti hlavy a potíže s ledvinami. Bylo zjištěno, že nejrychleji dokáže tělo využít vodu s malým množství rozpuštěného cukru (2,5-5 %). Se sportem souvisí také pití iontových nápojů, které sportovcům usnadňují doplňování minerálních látek a energie pozbytých při sportu. V případě dětí ale jejich zařazení do pitného režimu není nutné a většinou postačí, když si malí sportovci přidají jednu porci ovoce.

Doplňky stravy:

U sportujících dospělých se můžeme také často setkat s tím, že pro zvýšení kondice, sportovního výkonu a regenerace organismu po sportovní aktivitě užívají nejrůznější doplňky stravy. U dětí je ale situace odlišná… Jejich strava, a to i strava sportovců, by měla být co nejpřirozenější. Podobné doplňky stravy určené pro sportovce by se v ní tedy objevit neměly a potřebné živiny by měly být pokryty z celkově pestrého a bohatého jídelníčku. V úvahu přicházejí pouze v případě vrcholově sportujících dětí a dospívajících. Pak je zapotřebí, aby se rodiče s prosbou o doporučení konkrétního přípravku obrátili na praktického dětského lékaře.

Děti by se měly již od útlého věku naučit dodržovat správný stravovací režim a tím se vyhnout nejrůznějším potížím v pozdějším věku. Zejména u sportujících dětí je potřeba, aby strava přispívala nejen ke správnému růstu a tělesnému vývoji, ale také k co nejlepším sportovním výsledkům. Kromě odpovídajícího příjmu energie by měly děti ve stravě vyvážený poměr jednotlivých živin a dostatek ovoce a zeleniny, jakožto zdroje vitaminů a minerálních látek.

Ivan Klauda
šéftrenér mládeže